Emoce. Krátké motivační proslovy. Ty uměl skvěle. Dotáhl nás na desáté místo tabulky, což byl tenkrát pro Bolognu vlastně úspěch. Obzvlášť když jsme byli ještě v lednu pod Filippem Inzaghim se čtrnácti body na padáka. Bylo neuvěřitelné, co s tím týmem udělal. Přetavil ho k obrazu svému a v létě se mělo jen pokračovat tam, kde se skončilo.
Vždyť on skvěle předával i takové věci jako kopací techniku. Jeho názor na fotbal, jak se chtěl na hřišti prezentovat, to mi bylo hrozně blízké. V neposlední řadě se mi strašně líbilo, že to byl férový člověk, který říkal věci na rovinu. Nehledě na nepříjemnost situace. Nehledě na to, zda jste sportovní ředitel, uklízečka, nebo nejlepší kamarád. Toho jsem si hrozně vážil.
Když jsme odjížděli na soustředění, o něčem už se šuškalo. Chyběl tam. Nikdo ale nic pořádného nevěděl. Možná pár starších hráčů. Myslel jsem si, že se třeba stalo něco doma a k týmu se připojí později. Místo toho nás první den kempu posadil sportovní ředitel do meetingovky. Netušili jsme, že nás čeká jeden z nejtěžších videohovorů v životě.
