Získal jsem ve Spartě dva tituly, odehrál 167 zápasů, spoustu z nich povedených. Ale když o tom někomu vyprávím, dřív nebo později se stejně všichni zeptají na jednu věc. Na jeden poločasový televizní rozhovor. Hráli jsme poslední zápas sezóny na vyprodané Letné proti Teplicím a výhra by nám zajistila titul. Vůbec jsem k mikrofonu nechtěl jít, chtěl jsem být co nejdřív v šatně s ostatními, ale najednou jsem stál před kamerou a neměl jsem čas dlouho přemýšlet nad odpověďmi. Vyšel z toho trochu legrační rozhovor, ale umím si ze sebe udělat srandu. Když ho někde vidím, mám vždycky radost. Každému s úsměvem říkám: „Až se Spartou vyhraješ titul, třeba taky uděláš takový rozhovor!“
Vyrůstal jsem jako vesnický kluk, nikdy jsem se nestyděl za to, že jsem z rodiny, kde všichni pracují jako farmáři. Praděda, děda i táta. Je to úžasné zaměstnání, člověk se stará o krajinu a vlastníma rukama něco vytváří. Obrovská dřina. Všech lidí, kteří tohle dělají, si moc vážím. Vlastně si dovedu představit, že v téhle rodinné tradici budu jednou pokračovat. Enormně mě to baví, dělá mi dobře, když vím, že umím dělat i něco jiného než fotbal.
