Neustále roste náročnost

Rád bych začal možná trošku netradiční otázkou. Kdybyste měl popsat minulou sezonu v pár slovech, jaká slova byste volil?
V něčem nová, dynamická a převážně úspěšná. 

Když jsem s vámi před začátkem minulé sezony dělal rozhovor, mluvil jste o třech rovinách, ve kterých hodnotíme úspěšnost dané sezony – koncepční, výsledková a výstupní. Jak z těchto tří pohledů hodnotíte sezonu 2024/2025?
Začnu od koncepční roviny, která je asi nejhůře měřitelná – řekl bych, že došlo k většímu propojení celé akademie. Od trenérů až po lidi, kteří připravují věci mimo hřiště. Myslím si, že v tomto ohledu všichni odvedli velký kus práce.

Co se týče výsledkové roviny – tady máme samozřejmě velikou radost z celkového vítězství druhé ligy žen a první ligy dorostenek. Holky, trenéři a trenérky si to zasloužily. V průběhu sezony si prošli náročnějším obdobím, titul je potom o to cennější. Z hlediska mladších kategorií je to složitější na hodnocení, někdy je to jenom o dvou nebo třech zápasech, které se nepovedly a tým tak skončil na druhém místě. Neberu to jako neúspěch, ale jako formu ponaučení. Pomůže nám to ukázat, co bychom měli zlepšit, co udělat jinak. Máme tam šikovné hráčky, které to mohou zúročit ve starších kategoriích. Bylo také hezké vidět WU11 slavit celkové vítězství na domácím turnaji na Proseku. Úspěchů bylo spoustu, ale v rámci vrcholu akademie jsou to pro nás ty, které jsem zmiňoval na začátku.

V rámci výstupní roviny jsem rád, že se Stella Balázsová, Klára Daníčková, Nikola Harantová a již dříve Denisa Rancová zapojily do přípravy A-týmu. Nezapomněl bych ani na hráčky, které se posunuly do první ligy žen, byť to nebylo ve Spartě. Zároveň jsme rozšířili členskou základnu, což pro nás byl také důležitý cíl.

Rád bych tak poděkoval všem, kteří se na celé sezoně podíleli. Ať už těm, kteří u nás nepokračují, mění se jejich role, nebo zůstávají na svých pozicích. Někdy je těžké ocenit menší úspěchy, každý jeden člověk je pro fungování akademie velmi důležitý. Úspěchy, které nejsou tolik vidět, můžou být zásadní pro dosažení větších cílů. Myslím si, že lidé v akademii jsou velmi pracovití. Neustále roste náročnost a zvyšují se nároky, které máme, ale právě jejich chuť a pracovitost nám dodává motivaci do dalších sezon.

Vy mluvíte o větším propojování akademie. V čem spočívalo?
Je to stejné jako tým na hřišti. Kdybychom měli 11 individualit, které hrají na sebe, možná párkrát vyhrajeme, ale dlouhodobě bychom stejně úspěšní nebyli.

Naše práce je tedy to, abychom trenéry a trenérky v tomto směru naťukávali. Když se budou zajímat o práci svých kolegů u mladších nebo starších kategorií, můžou si navzájem pomoci, inspirovat se, cítit větší sounáležitost i zodpovědnost. Když každý přispěje svou částí a navazuje na ostatní, pomáháme hráčce vyrůst v komplexnější osobnost i sportovkyni.

Je v tomhle ohledu důležitý klubový život? Akce jako end of season, welcome in new season?
Jednoznačně to vnímám jako jednu z priorit a důležitý nástroj k tomu, aby lidé v akademii – ať už hráčky, trenéři nebo rodiče – lépe chápali, o co v akademii jde a cítili se víc jako tým. Osobně se stále učím vnímat, jak moc jsou tyhle věci důležité. Není nutné, aby byli všichni nejlepší kamarádi, ale je klíčové naučit se chápat odlišnosti a přijímat je jako něco naprosto přirozeného. Je to přesně v duchu toho, jak chceme jako akademie fungovat.

Přesto když se podívám na celou akademii, vidím v ní jisté bariéry, které spočívají ve vzdálenosti mezi jednotlivými tréninkovými centry. Podvinný mlýn, Satalice, Prosek a Strahov. Jak se toto daří, nebo nedaří bourat?
Není to jednoduché, ale je to realita, ve které fungujeme. Jako zásadní překážku to nevnímám. Jsme vděční, že vůbec máme prostor pro tolik kategorií. Můžeme tak stále růst. Těším se ale, až budeme moct být všichni na jednom místě v jednom areálu a jsem rád, že se na tom usilovně pracuje.

Když půjdeme po stopách sezony mistrovských kategorií WU17 a WU21, obě si prošly nelehkým podzimem. Iva Mocová a Tereza Koubová v rozhovorech popisovaly složitější období zejména kvůli novému hernímu systému. Vnímal jste to také jako krušnější chvíle?
Trochu to odlehčím. Popraly se s tím skvěle. (směje se)

Určitě si myslím, že to je složité, když nejste v herní pohodě. Iva i Tereza to ale zúročily na konci sezony. Je to hodně o trpělivosti, získávání sebevědomí a systematické práci. Navíc musím zmínit, že na podzim jsme vždycky mladší a některé zkušenosti teprve získáváme. Beru to jako přirozenou součást procesu a jak už jsem zmiňoval, jsem rád, jakým způsobem to všichni zvládli.

Bavíme se o systému, který tyto kategorie sdílely s A-týmem. Je áčko pro akademii stále vzdálenější, nebo se daří ho přibližovat?
Nerad bych řekl, že v minulosti bylo áčko akademii vzdálené a teď jsme blíž. Vždy to bude o mnoha faktorech a každý se bude snažit, aby propojení bylo co největší. Je to o tom, jakou mezi sebou vytvoříme chemii a jak dokážeme konzistentní, když se jedné nebo druhé straně nedaří.

I vzhledem k tomu, že A-tým trénuje dopoledne, fungují hráčky v jiném harmonogramu než hráčky akademie. Nestane se tedy tak často, že mladé hráčky uvidí trénovat A-tým. Lidé kolem áčka jsou ale směrem k akademii nastavení otevřeně, můžeme s nimi prakticky cokoliv sdílet a diskutovat. Je to tedy i o vymýšlení příležitostí, kdy se můžeme potkat. Symbolem propojení může být společný trénink hráček áčka s hráčkami development fáze.

Když se vrátím k zisku trofejí kategorií do 17 let a do 21 let, jak jste ten mistrovský den prožíval?
Netrpím nervozitou den předem nebo během dne, ale jakmile si sednu na tribunu, začínám ji cítit, ač ji nedávám tolik najevo. Pro mě to byl náročný den, ale věřil jsem, že se to povede. Po konci zápasu WU17 přišla úleva a následně radost.

Bylo také fajn, že se holky mohly v rámci jednoho dne vzájemně podpořit.

Sparta uspořádala dva mezinárodní turnaje pro kategorie do 11 let a do 13 let. Jak jste je vnímal?
Byly hrozně hezké a plné života. Je skvělé vidět ty nejlepší české výběry na jednom místě, zároveň v mezinárodní konfrontaci. Věřím, že si to všichni užili. Za to patří díky organizátorům a lidem, kteří stáli za touto vizí. Rádi tyto turnaje budeme nadále pořádat.

Čas letí. Teď už jsme na začátku přípravy na novou sezonu. Dokázal jste si odpočinout?
Vždy mi chvíli trvá, než hlavu odpojím, ať už jsem kdekoliv. Prožil jsem týden, kdy se mi to povedlo. Jakmile se ale začínám zapojovat do procesu, už si tolik neodpočinu. S nadsázkou říkám, že jediné volno, které si dokážu užít, jsou Vánoce. Tam jde fotbal plně na druhou kolej.

Letní pauza není tak dlouhá, nastavují se věci na novou sezonu a tak dále. Musím se tak omluvit lidem kolem mě, které bombarduji svými zprávami, ačkoliv jsou na dovolené. (směje se)